Jednou z velkých osobností slavkovických dějin je řídící učitel, překladatel a národní buditel Josef Koněrza. Právě jemu byla slavnostně odhalena pamětní deska na budově místní školy.

„Stopy jeho píle a působení přesahují dalece hranice naší obce i tohoto kraje,“ připomenul důvod, proč se obec rozhodla nechat vytvořit pamětní desku právě Josefu Koněrzovi, předseda slavkovického osadního výboru Josef Košík.

Josef Koněrza se narodil v Dalečíně a studoval v Brně. Nejdříve pracoval jako podučitel v Křetíně na Boskovicku a odtud přešel v roce 1879 do Slavkovic, kde byla o dva roky dříve vystavěna nová školní budova.

Přestože byla škola prakticky nová, mladý učitel se netajil zděšením. „Přišed do Slavkovic, nalezl jsem učírnu v rozkladu a byt rovněž. Houba dřevokaz rozestřela se kotouči jako mísy velikými po podlahách a nábytku. Učebních pomůcek zmocnila se plíseň. Sklep byl plný vody, dřevo pod děravou střechou jako habán, dvorek žádný, před učírnou nedodělaná a pustá zahrada s několika mladými javory a starou jabloní; před bytem jáma od bývalého hnojiště a hromada kamení,“ zapsal tehdy do školní kroniky.

Mladému učiteli nezbylo, než se pustit do obnovy školy. Snažil se pomoci nejen dětem, ale také dospělým. Jak brzy poznal, velkým problémem místních lidí bylo nemírné pití alkoholu. To jej vedlo k tomu, že roku 1884 založil spolek proti pití kořalky.

Slavkovický učitel byl velmi aktivní. Sám kreslil pro žáky mapy, zřídil školní zahradu i knihovnu pro mládež. „Byl i překladatelem. Jeho překladatelská činnost čítá přes šedesát románů a povídek ze slovanské literatury. Zabýval se také jazyky - anglickým, francouzským i italským,“ doplnila současná vedoucí učitelka slavkovické školy Jana Láchová.

„3. dubna 1892 vznikl hasičský sbor. Mezi přední zakladatele patřili Karel Sáblík, Jan Sáblík, Josef Koněrza a Josef Škarohlíd. Dlouholetým jednatelem sboru byl řídící učitel Josef Koněrza,“ připomenul další z činností řídícího učitele jednatel Sboru dobrovolných hasičů Slavkovice Jiří Fuksa.

Řídící učitel Josef Koněrza působil na slavkovické škole až do roku 1920, kdy odešel na odpočinek a přestěhoval se do domku č. p. 68.

Slavnostnímu odhalení pamětní desky byli přítomni i nynější členové Konězrovy rodiny. „Jistě by měl velikou radost, že jsme se tu sešli. Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří se podíleli na této slavnostní vzpomínce, že nezapomněli ještě po šestašedesáti letech na jeho práci, a že se hlásí k jeho odkazu. Já si ho nepamatuji, ale je mi velmi blízký, protože užíváme jeho domek, máme po něm schované jeho osobní věci, písemnosti i rukopisy. Opatrujeme sad, který založil, většina stromů je ještě jím sázená. Doslova a do písmene trháme plody jeho práce,“ nechala se slyšet Marie Navrátilová, pravnučka řídícího učitele Josefa Koněrzy.

Poněkud složitá byla samotná výroba pamětní desky. „Neměli jsme prakticky z čeho vycházet, jenom z fotografií a deska musela být trojrozměrná, takže to nebylo jednoduché,“ vyjádřil se Josef Košík.

Autorem pamětní desky jsou manželé Marta a Stanislav Mužátkovi z Nového Města na Moravě. „Začali jsme na podzim, nejdříve jsme vyrobili originál, pak formu a sádrový zákryt. Poté jsme odlévali desku z polyesterové pryskyřice a vyztužili ji. Je to dlouhodobá záležitost, nedá se to uspěchat,“ popsal pracovní postup na výrobě desky Stanislav Mužátko.

Pamětní deska Josefu Koněrzovi už je trvale umístěna na budově slavkovické školy. Takto bude mít i nynější žáky pan řídící učitel neustále pod dohledem.