Družstvo žen

V loňském roce (2021) už to bylo neuvěřitelných 25 roků, kdy vzniklo v našem sboru družstvo žen a jelo na svou první okrskovou soutěž. S tím nápadem přišel Pepa Mrázek a pověřil mě tím „nejlehčím“ úkolem: ty ženy sehnat a přesvědčit je, aby do toho šly.

Kupodivu to nebyl žádný problém. Všechny na to nadšeně kývly, i když ani jedna nebyla u hasičů, ani jedna téměř nevěděla, do čeho jde a téměř všechny byly maminy od dost malých dětí. Pepa s námi začínal tak říkajíc od píky. Možná i chvílemi litoval, že do toho šel. Musím ale říct, že nás to všechny opravdu bavilo.

I když jsme od začátku věděly, že budeme na soutěži jediné družstvo žen, přípravu jsme braly fakt vážně. Prostě jsme chtěly, když už na tu soutěž jdeme, mít čas co nejlepší a taky nám bylo jasné, že nás tam bude okukovat spousta hasičů z jiných sborů. Takže jsme se jim samozřejmě chtěly předvést v co nejlepším světle. Přes to že, jak už jsem zmínila, skoro všechny měly malé děti, nebyl nikdy problém s přípravou. Každý rok jsme celý květen dvakrát týdně trénovaly. Jedna taková vzpomínka se váže na přípravy na první soutěž: Marta Mrkvičková přijela k rybníku starou stovkou, z kufru vytáhla kola od kočáru, ze zadního sedadla Libertu s maličkým Vojtou a šla trénovat. Někdo ze starších dětí ho povozil, malej byl v pohodě a Marta taky.

Z každé soutěže jsme si dovezly pohár za první místo. Našla se sousta posměváčků, že se nám to vyhrává, když jsme sami. Ale my jsme to nebraly jako výhru, pro nás bylo důležitý mít fakt dobrej výsledek a ten pohár jsme braly jako takou odměnu za snahu.

První konkurence jsme se dočkaly na okresní soutěži v Lavičkách. Tam už byly tři družstva žen. No a jak to dopadlo? Byly jsme první. To už ten pohár měl opravdovou cenu.

Na okrskové soutěže jsme jezdily 11 let. Za tu dobu se samozřejmě složení družstva obměňovalo a tak se soutěží zúčastnilo dohromady asi 17 žen.  Pokud vím, tak vstoupily k hasičům na základě účasti v soutěži. Musím ale říct, že všechny se od začátku zapojily i do jiných akcí, kde byla zapotřebí jejich pomoc.  To samozřejmě trvá dodnes.

Abych tu nechválila jenom ženy, chci ještě připomenout, že v době, kdy jsme na soutěže jezdily, jsme měli i dvě družstva mužů: mladší a starší. Jejich výsledky opravdu stojí za připomenutí. Rok 1997 3. a 4. místo; 1999 5. a 6. ; 2000 2. a 3. ; 2002 1. místo; 2003 1. a 4. ; 2004 2. a 3.; 2005 1. a 6. ; 2006 2. a 3.; 2007 2. a 3. místo.

Myslím, že můžu mluvit za všechny ženy, které se soutěže zúčastnily, že na tu dobu opravdu rády vzpomínáme, že jsme si to užívaly a snad jsme i celkem dobře reprezentovaly náš sbor.

Marie Fuksová